Slovo rating pochází z angličtiny a v přesném překladu znamená ‚hodnocení‘. Úkolem takzvaných věkových ratingů je zajistit, aby produkty zábavního průmyslu, jako jsou filmy, videa, DVD nebo počítačové hry, byly podle svého obsahu jednoznačně označeny nálepkou, která informuje pro které věkové skupiny uživatelů jsou vhodné. Věkové ratingy poskytují návod spotřebitelům (zejména rodičům) při rozhodování, zda koupit určitý produkt.

V počítačových hrách a ve hrách pro herní konzole (dále jen videohry) nacházejí zalíbení miliony hráčů z celé Evropy. Například ve Spojeném království se 37 procent lidí ve věku mezi 16 a 49 lety označuje za ‚aktivní hráče‘ (definice podchycuje běžné hraní her na konzolích, přenosných herních zařízeních nebo PC). Ve Španělsku a Finsku se pak mezi ‚aktivní hráče‘ řadí 28 % lidí ve stejném věkovém rozmezí. [Zpráva agentury Nielsen z roku 2008]. Zatímco většina her (49 %) je vhodná pro hráče každého věku, řada dalších je určena pro větší děti a teenagery. Celkem čtyři procenta her jsou pak vhodné jen pro dospělé nad 18 let.

Nálepka věkového ratingu na obalu hry potvrzuje, že je titul je vhodný pro hráče nad uvedenou věkovou hranici. Hra s nálepkou PEGI 7 je tedy vhodná pouze pro sedmileté a starší, naproti tomu hra s nálepkou PEGI 18 je vhodná pouze pro dospělé starší 18 let. PEGI rating posuzuje vhodnost obsahu hry pro danou věkovou kategorii, nikoliv úroveň její obtížnosti nebo jazykové náročnosti.

Systém PEGI je používán a uznáván v Evropě a má jasnou podporu Evropské komise. Je považován za model evropské harmonizace na poli ochrany dětí.